OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kovové uskupení TRANSLUNARIA, vyrůstající z kořenů přerovské metalové formace ROMANTIC LOVE, nasálo Freda ze SMASHED FACE a stoupá stále výše a výše. Více se o nich mluví, více se o nich píše, více jim to hraje a také jim to i nahrává. Jejich první albový počin pod současným názvem sice vyšel již před několika, no řekněme desítkami měsíců, ale stále je tím nejaktuálnějším, co nám mohou lunárníci z olomouckého kraje nabídnout. Translunetickou, na naše poměry nezvykle pestrou přehlídku smrtícího kovu, novodobého melodického death coru, ale i blackové černi, bych nicméně ještě nenazýval progresivním death metalem, neboť těmto agilním moravanům ještě několik krůčků k modlám typu CYNIC nebo ATHEIST chybí. Na „Beyond The Astral Misanthropy“ však předvádí dost na to, abychom hovořili o žánrově velmi otevřeném death metalu s četnými stylovými přesahy a velmi solidní instrumentací na všech frontách. Ať už jde o práci s rytmem, kytarové cinkavé mlhoviny i ostré sekavé čepele, stavba pěveckých linek – vše vykazuje tvůrčí um, inteligenci i zkušenost. Materiál se nebrání silným melodickým motivům ani dynamické proměnlivosti, pro ještě lepší pocit mi místy chybí důraznější tah na branku a určitá dravost. Nejsilnější skladbou celého alba je jednoznačně čtvrtá, vybrnkáváním počínající hitovka „Grievous Quest For Garden Of Harmony“.
Nezanedbatelnou složkou každého hudebního nosiče je zvuk. Ačkoliv tento kotouč pochází z osvědčené bašty moravské kvality zvané „Šopa“, přijde mi album „Beyond The Astral Misanthropy“ lehce odbyté a nedotažené, což mě u jedné z nejzajímavějších death metalových desek předminulého roku trochu mrzí. Příště chlapcům doporučuji lépe volit studio i ruce, které se budou věnovat míchání a masteru.
Za zmínku stojí Fredův vokál, který v současné době platí za žánrovou špičku v našich vodách. Dávno pryč je doba, kdy deathové mládě s mařenou hledalo hlasové polohy ve SMASHED FACE, Fredovo hrdlo vyspělo a s přehledem na albu předvádí opravdu bohatou paletu hrdelních poloh od hlubokého deathového growlu až po black metalové skřípění ve vyšších polohách. V každém případě jsem v TRANSLUNARII našel kapelu, která naší kotlině již nějakou dobu chyběla. Death metal s technickým nádechem, širokým záběrem a vysokým činitelem členitosti, který s každým poslechem zraje jako kvalitní víno. Třebaže měl tento kotouč zprvu poněkud trpkou chuť, musím zkrátka konstatovat, že se vyplatí dát TRANSLUNARII čas. Pevně doufám, že pokračování této desky na sebe nenechá dlouho čekat.
Žánrově otevřený death metal s technickým nádechem, širokým záběrem a vysokým činitelem členitosti, který s každým poslechem navíc zraje jako kvalitní víno.
7,5 / 10
1. Winter Graves
2. Misanthropy From The Other Sphers
3. Confessions Of The Coma Chamber
4. Grievous Quest For Garden Of Harmony
5. Human Sculptures That Will Breathe No More
6. Resurrection Through Vortex of Spectral Stars
7. Within The Mental Capture Of Myself
Beyond The Astral Misanthropy (2007)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Elysion
Stopáž: 32:22
Produkce: Translunaria
Studio: Šopa
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.